Aktualizováno: 17. 11. 2024
|
|
23. ročník Mikulášské jízdy Letohrad - Dolní Lipka 3.12.2011Mikulášské jízdy v okolí Letohradu mají za sebou dlouhou historii. Vůbec první jízda ještě motorového Mikulášského vlaku proběhla na konci listopadu 1989. V následujících ročnících se vozby těchto vlaků zhostily parní lokomotivy různých řad. Většinou vedla trasa Mikulášského vlaku do Dolní Lipky, ale některé vlaky byly vedeny až do Hanušovic nebo Králík. Zpestřením jízd bývá také otáčení parní lokomotivy na ruční točně v Dolní Lipce. V roce 2008 byla trať z Letohradu do Lichkova a na státní hranice elektrifikována a jízda vlaku tak probíhá „pod dráty” vyjma posledního úseku z Lichkova do Dolní Lipky. Letos jsem se rozhodl, že se konečně podívám na Mikulášské jízdy do Letohradu. Sněhu bylo pomálu, cestou do Letohradu vládlo většinou sychravé podzimní počasí s teplotami kolem 0 °C kromě přejezdu Červenovodského sedla pod Suchým vrchem, kde vládla pravá zima s náledím. Parní vlak měl být teprve ráno před jízdou v Letohradu sestaven, takže jsem zamířil k trati 024 před Letohrad, abych vyčkal příjezdu Sp 1665 „SNĚŽNÍK”, který dovezl do Letohradu 7 vozů. Parní lokomotiva 423.009 přijela do Letohradu z České Třebové později. Nutno zdůraznit, že se nejedná o žádný fotovlak, ale přednost má v tomto ročním období pohodlí a teplo pro děti a Mikulášskou družinu. Důležité tedy je, že „to” vpředu kouří a že souprava vlaků není historická nehraje až takovou roli. Vzadu na postrku sekundovala lokomotiva řady 110, která zajišťovala také vytápění soupravy. Parní vlak Sp 1915 „MIKULÁŠ” vyrazil v 10:02 na svoji jízdu do Dolní Lipky. Sledoval jsem jeho trasu až do Lichkova, kde byla elektrická lokomotiva řady 110 odpojena. V posledním úseku do Dolní Lipky si parní lokomotiva 423.009 musela poradit se soupravou vlaku sama. V okolí Dolní Lipky panoval zimní ráz počasí doprovázený mlhou a námrazou. Viditelnost byla nevalná a přijíždějící parní vlak se schovával do oblaků kouře a páry. V Dolní Lipce proběhlo dozbrojení parní lokomotivy 423.009 vodou, provozní kontrola a promazání. Všichni se těšili na otáčení parní lokomotivy na ruční točně. I velkou a těžkou parní lokomotivu lze s vynaložením malé síly otočit na ruční točně, pokud je dobře vyvážena. To se zpočátku nedařilo, chvíli trvalo popojíždění parní lokomotivy, aby byla točna dobře vyvážená, šla odjistit a otáčet. Parní četa sklidila potlesk a odměnou všem přihlížejícím byl pěkný zážitek. Přiblížila se doba odjezdu parního vlaku zpět do Letohradu. Opustil jsem Dolní Lipku a vydal se podél trati zpět. První zastavení bylo ve stoupání u vjezdu do Lichkova. Levá elektrifikovaná kolej vede z Lichkova na státní hranice a směrem do Międzylesie a pravá do Dolní Lipky. Mlha mezitím sestoupila z hor až sem a přijíždějící parní vlak nebyl do poslední chvíle téměř vidět. S počasím se bohužel nedá nic dělat. V Lichkově byla na konec soupravy opět připojena elektrická lokomotiva řady 110 a na přípravu vlaku v Lichkově jsem využil k přejetí k zastávce Těchonín. Posledním místem, kam jsem zamířil, bylo ještě okolí zastávky Verměřovice. Po odjezdu parního vlaku jsem se vrátil do Letohradu. Tam sice skončila oficiální část Mikulášských jízd, ale parní lokomotiva se měla po provozní údržbě v depu vydat s celou soupravu na trať nejdříve do Ústí nad Orlicí a potom do České Třebové. Rozhodl jsem se počkat na vlak za zastávkou Černovír. Chvílemi vysvitlo slunce a zpříjemnilo tak dobu dobu čekání. Když projel Sp 1664 „SNĚŽNÍK”, byla trať konečně volná a zanedlouho se skutečně objevila parní lokomotiva i se soupravu. Říká se, že na závěr má příjít to nejlepší. Vyčkávání u viaduktu za Dlouhou Třebovou se vyplatilo. Po průjezdu několika vlaků se z dáli od Dlouhé Třebové ozvalo supění. Parní lokomotiva 423.009 s plným nasazením uháněla po koridoru s celou sedmivozovou soupravou s délkou, za kterou by se nemusely stydět ani dálkové rychlíky. Další informační zdroje:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|